Alfa Romeo

Alfa Romeo Bimotore

V roce 1934 na poli Grand Prix jasně kralovaly německé závodní vozy Mercedes a Auto Union. Panování francouzkých a italských závodních týmu bylo u konce a německé "stříbrné šípy" neměly konkurenci. Alfa Romeo se zoufale snažila získat zpět svou nadřazenost. Výsledkem byla Alfa Romeo Bimotore, kterou zkonstruovala Scuderia Ferrari na žádost Alfy.

Monopost s udivujícími rychlostními výkony byl vyprojektovaný Luigim Bazzim a celým týmem Scuderie, který měl tehdy cca 30 zaměstnanců. Podvozek převzatý z modelu P3, kteý nesl dva osmiválcové motory, které byly umístěné tak, že jeden motor klasicky vpředu a druhý zcela netradičně za pilotem. Přenos síly na zadní kola byl pomocí vemi zvláštní hřídele ve tvary "Y" (viz. obrázek) I přes velkou technickou náročnost se tento monopost podařilo postavit během pouhých čtyř měsíců. Použití dvou motorů nebyla jediná zvláštnost tohoto automobilu. Za další uveďme převodovku se třemi rychlostmi vpřed, centrální volant, nezávislé zavěšení Dubonnet a dvě boční palivové nádrže.

Vůz byl určen pro "rychlé" tratě jako byly Tripolis, Tunisko, Reimsa a Avus, kde nebylo váhové omezení závodního monopostu (750 kg). Při svém debutu na trati v Tripolisu dojelo Bimotore na čtvrté a páté pozici. Hlavní důvod neůspěchu tohoto monopostu bylo několik. Nejzávyžnější problém byla hmotnost a "apetit" šestnáctiválce a s tím související veliké opotřebení pneumatik. Pro závody měli být použity pneumatiky Dunlop, které byly považovány za nejlepší vysoko-rychlostní penumatiky,ale z nějakého důvodu Dunlop pneumatiky na závod nedodal a tak musela Alfa obout pneumatiky značky Engleberts, které ovšem zdaleka nedosahovaly takových kvalit a Tazio Nuvolari musel do boxů na výměnu už po dvou odjetých kolech! Později při závodech v Avusrennen skončilo Bimotore vedené Louisem Chironem na druhém místě. Jedno z mála „vítězství“ pro monopost Alfa Romeo Bimotore bylo stanovení nového světového rychlostního rekordu, který měl neměl na starosti nikdo jiný než slavný Tazio Nuvolari. 16.června 1935 dosáhl s Alfou Romeo Bimotore maximální rychlosti 364km/h (218.4 mph) a průměrnou rychlost na kilometrovém úseku 323km/h (193.8 mph) na silnici z Florencie do Livorna.

Tento ušlechtilý pokus, kterým se stala Alfa Bimotore, bychom klidně mohli nazývat prvním Ferrari, kdyby projekt nebyl ukončen dříve než se dotáhne do závoduschopné podoby. Jeden vůz skončil ve šrotu a druhý byl prodán amatérskému jezdci Austinu Dobsonovi pro národní závody v Doningtonu a Brooklands.